Cuzco – pupek světa z jiného úhlu pohledu

Cuzco – pupek světa z jiného úhlu pohledu

Cuzco, hlavní město Inků založené okolo roku 1200 našeho letopočtu inckým vládcem Manco Capacem, je nejdéle trvale osídleným městem nejen v Peru, ale v celé Jižní Americe. Dnes je významným turistickým cílem, který kromě věhlasných sakrálních a inckých památek ukrývá řadu dalších zajímavých míst, jež běžnému turistovi zůstávají často skryta.

Cuzco ležící v nadmořské výšce 3400 metrů je opravdu krásné a čisté město, které má turistům hodně co nabídnout, ať již přímo ve svém centru, nebo v blízkém okolí. Abyste stihli navštívit alespoň hlavní památky, potřebovali byste v Cuzcu strávit několik dní. Žádný turista nesmí vynechat prohlídku náměstí Plaza de Armas, hlavní katedrály, nejvýznamnějších chrámů, kostelů, kláštera Qoricancha ani zdejších skvělých muzeí. Navíc, pokud si zakoupíte turistický průkaz „Boleto Turístico del Cusco“, můžete navštívit 16 památek roztroušených v jeho okolí. Z Cuzca se dá během jednodenního výletu pohodlně navštívit například Sacsayhuaman, Q´enqo, Puka Pukara či Tambomachay.

Foto: vojenská přehlídka na náměstí Plaza de Armas

Cuzco nám během naší cesty po Peru sloužilo jako jakási základna. Vydávali jsme se z něj na několikadenní výlety do jiných částí země či na treky do hor a vždy jsme se do něj zase vraceli. Strávili jsme v něm tedy několik dní a tak jsme měli dostatek času na to, prozkoumat všechny jeho uličky i odlehlé kouty. Nechci tady proto psát o hlavních zajímavostech a památkách, které město ukrývá, ale spíše se podělit o to, co mě během toulání uličkami zaujalo nebo doporučit místa, která podle mě stojí za to vidět.

Foto: jedna z mnoha slavností konaných v centru Cuzca

Foto: s peruánskými tanci je možné se seznámit i v místním divadle

Tím prvním, co mě v Cuzcu překvapilo, bylo, kolik je v něm nejrůznějších pouličních prodejců suvenýrů a nabízečů nejrůznějších služeb. Zejména pokud se pohybujete v okolí náměstí Plaza de Armas, nemáte šanci jim utéct a neuběhne minuta, kdy by vás někdo neoslovil. Sednete si na lavičku, že si vychutnáte zdejší poklidnou atmosféru a během vteřiny jsou u vás. Obchodníci nabízejí šperky, malby, sluneční brýle, pokrývky hlavy, kýčovité suvenýry i pletené svetry, nechybí naháněči do restaurací, ani ženy nabízející masáže. Jelikož si Peruánci potrpí na čisté boty, je zde také několik čističů bot, kteří vám je vyglancují za pouhý 1 sol (8 Kč). Naše odmítání mnozí při pohledu na zaprášené pohorky nedokázali pochopit, ale nějak jsme nepotřebovali, aby nám z té kůže sedřeli veškerou impregnaci. 

Foto: La Catedral na náměstí Plaza de Armas

První dny mě tihle lidé rozčilovali, ale později už si jich člověk přestal všímat. Holt Cuzco je turistické centrum, tak pro místní není lepší a jednodušší způsob, jak si přivydělat. Dalšími zajímavými postavičkami jsou ženy (někdy i děti), které chodí oblékané v tradičních krojích a mají s sebou vždy jehně nebo malou lamu. Sedávají na chodnících a vyčkávají, až si je přijde někdo vyfotit. Jsou to lidé pro tzv. solové fotky, tedy fotografie za 1 sol. Na přání se vám usmějí, naaranžují a můžete se s nimi také vyfotit. Občas v cuscských ulicích můžete potkat i zaručeně pravého Velkého Inku. 

Foto: La Catedral na náměstí Plaza de Armas

Velký dojem – a to nejsem věřící – ve mě zanechala návštěva katedrály La Catedral z roku 1550 stojící vedle kostela Iglesia de Jesús, María y José na náměstí Plaza de Armas. Nahlédli jsme do ní během ranní mše, kdy se celou katedrálou rozléhal tak nádherný mužský zpěv, až se mi dělala husí kůže na rukou. Procházeli jsme touto monumentální stavbou, nasávali tamní atmosféru a pozorovali věřící, jak vkleče předříkávají modlitby. Katedrála je uvnitř velmi zdobná, kromě honosného hlavního oltáře v ní můžete vidět nejstarší obraz v Cuzcu, na němž je vyobrazeno obyvatelstvo města během zemětřesení v roce 1650. Na pravé zdi mě pak upoutal obrovský obraz „Poslední večeře“, jehož originál namaloval Leonardo da Vinci. Tento však byl trochu poupraven ke všeobecné spokojenosti Peruánců – Ježíš s apoštoly mají před sebou talíř s pečeným morčetem a Jidáš je vyobrazen jako conquistador Pizarro. Jednou z dalších zajímavostí této katedrály je, že její levá zvonice nese největší zvon v celém Peru. Nazývá se La María Angola, váží okolo 5 a půl tuny a odlít se jej podařilo až na třetí pokus v roce 1659.

Foto: prodavačka sýrů na trhu San Pedro

Na náměstí Plaza de Armas ještě zůstaneme. Pokud se vám poštěstí se v Cuzcu ocitnout během nějaké slavnosti – a já věřím, že poštěstí, protože v tomhle městě mají téměř každý den důvod k nějaké oslavě – běžte se na ni podívat. Kdykoliv jsme byli v Cuzcu, vždycky se chystala na náměstí nějaká slavnost na počest některého z mnoha svatých, které uctívají, nebo přehlídka, ať už vojáků, nebo škol. Místní lidé tyto události velmi prožívají, vždy jsou hezky ustrojení, děti učesané, mají naleštěné boty a čekají, až se začne něco dít. Většinou je slavnost spojená s tanci v tradičních krojích, živou hudbou, kterou obstarává kapela a nesmí chybět ani petardy, na které si opravdu potrpí. Je dobré se vmísit do davu a sledovat, jak se Peruánci umí bavit. Celé náměstí Plaza de Armas a přilehlé ulice jsou v tu dobu uzavřeny, hlídány policií a prostor je plný bavících se lidí. 

Foto: zastrčené uličky Cuzca slouží jako tržiště pod širým nebem

Pokud se vám líbí peruánské tance a tradice, navštivte divadlo známé jako Centro Qosco de Arte Nativo, které každý večer v 19 hodin uvádí přehlídku místních tanců v tradičních kostýmech a s dobovou hudbou. Během asi hodinového představení se seznámíte s tanci jednotlivých regionů Peru. Vstup do divadla je možný na turistickou kartu. 

Vlevo: v ulicích Cuzca je možné potkat prodejce nejrůznějšího zboží   Vpravo: stařenka prodávající halucinogeny - ayahuascu a peyotl

Pokud chcete v Cuzcu dobře nakoupit, ať už jde o jídlo, nebo o suvenýry, zapomeňte na turistické obchůdky rozeseté v centru města. Zboží je v nich zbytečně předražené a každý nabízí v podstatě totéž. Když se z druhého velkého náměstí Plaza San Francisco vydáte ještě dále směrem k železničnímu nádraží, dojdete po chvíli ke kostelu Iglesia Santa Clara a jeden blok dále na jihozápad narazíte na obrovský trh San Pedro, nazývaný také Mercado Central. Na tomto trhu nakupují hlavně místní, takže zde objevíte opravdu nepřeberné množství nejrůznějšího zboží – od oblečení, přes maso, květiny, listy koky, zeleninu a ovoce, až po domácí potřeby a pečivo. Poslední dobou se zde samozřejmě začaly objevovat také suvenýry a řemeslné výrobky, ale převážná část nabízeného zboží je určena pro Cusqueňos, tedy místní. Musíte počítat s tím, že Evropan, či jakýkoliv jiný „gringo“ – cizinec, je považován za bohatého a tak se vám budou snažit zboží prodat za podstatně vyšší cenu než místnímu. Při smlouvání je však možné se dostat na zajímavou cenu, která bude jistě podstatně nižší, než co byste zaplatili v obchodě někde v centru Cuzca.

Foto: na tržnici Mercado Central si můžete nechat namíchat džus dle vlastní chuti

Trh Mercado Central je rozdělen na jednotlivé sekce. Někde tedy najdete pouze prodejce pečiva, jinde řezníka, prodavače kávy a čokolády, květináře, a po obvodu jsou rozestavěny stánky s oblečením. Osobně mě nejvíce zaujala nabídka čerstvého ovoce. Na prodej je ovoce, které je nám absolutně neznámé, nebo jsme o něm někdy slyšeli, ale neměli možnost jej vyzkoušet. Za pár korun tady můžete zkusit čerstvé mango, avokádo – peruánsky „palta“, mandarinky, maracuju, opuncii, granadillu (granadija), lucumu, cukrovou třtinu nebo exotickou cherimoyu (čerimoja). Když půjdete do centrální části trhu, narazíte na uličku, kterou tvoří prodejci džusů. Nabízí džusy všeho druhu, z nejrůznějšího ovoce, které si můžete sami vybrat a zkombinovat dle libosti. Před vámi pak džus z čerstvého ovoce připraví. Do džusů někdy přidávají oslazenou vodu, jejíž původ je mnohdy neznámý a to by mohlo mít na žaludek Evropana špatný dopad. Pokud tedy máte obavy, raději se zeptejte, odkud je a zda je převařená. 

Foto: masová sekce na tržnici Mercado Central

My jsme bez obav na trhu vyzkoušeli nejen džusy a nejrůznější druhy ovoce, ale také výborné sýry, oříšky a nakoupili si pečivo (převážně sladké). Pravda, oddělením s masem jsme jenom prošli, protože stačil zápach, který se odtamtud linul. Hygiena veškerá žádná, maso v tom teple leží jen tak na pultu a pomalu osychá. V nabídce jsou snad všechny druhy masa, v kýbli na zemi jsou naskládaná stažená morčata a v lavoru s vodou zase plavou žáby. To, že vám sem tam přeběhne přes nohu pěkně macatá krysa, tady nikdo neřeší. 

Foto: na trhu seženete rozmanité druhy čerstvého i sušeného ovoce

Když se z trhu vydáte do postranních uliček, kam už příliš turistů nezavítá, ocitnete se na dalším improvizovaném tržišti, tentokrát pod širým nebem. Místní sedí na ulici, před sebou mají rozprostřené jejich tradiční pestrobarevné šátky a na nich vše, co se dá prodat – pár brambor, banány nebo květiny, ale narazili jsme třeba i na stařenku prodávající sušenou a nasekanou ayahuascu - „liánu smrti“. Jde o tropickou liánu, z níž se vyrábí halucinogenní nápoj, se kterým se provádí nejrůznější rituální obřady. Mezi sortimentem staré paní nechybí ani kaktus peyotl, nejstarší halucinogen Ameriky, který obsahuje asi 40 alkaloidů, z nichž hlavní je narkotický mezkalin. No, kdoví, kam na ty svoje „bylinky“ stařenka chodí. Po cestě nás zaujali ještě mnozí další prodejci, například pán specializující se na prodej zavíracích špendlíků, jiný s rozmanitým výběrem minerálních kamenů, nebo další nabízející možnost se za 1 sol zvážit na jeho váze. 

Foto: uličkami čtvrti San Blas je možné se dostat vysoko nad město

V Cuzcu doporučuji také navštívit čtvrť San Blas, která je sice turisticky známá, ale jen málokdo vejde do postranních uliček vedoucích až nahoru nad město, odkud se naskýtá nádherný panoramatický výhled. Člověk se už sice ocitá na periferii, kde je čím dál více patrná chudoba místních lidí, ale právě tady je vidět ten pravý cuscský život. Turistická část San Blas mi připadala jako takové centrum hippies a různých volnomyšlenkářů. Místní obyvatele zde totiž na ulicích vystřídali mladí cizinci, kteří se snaží uživit prodejem ručně pletených náramků, šperků z drátků, vlastních maleb nebo třeba pletením copánků. Narazit zde můžete také na talentované hudebníky, z nichž někteří dokonce vyrábí hudební nástroje, nebo dávají lekce hudby. 

Foto: náměstí ve čtvrti San Blas

Ať už se v Cuzcu vydáte kamkoliv, vždy je dobré si dávat pozor na osobní věci. Zejména v místech, kde je velká koncentrace lidí. Rájem pro kapesní zloděje je zejména zmiňovaná tržnice Mercado Central a hody pak mají také při konání různých akcí na náměstí. Já osobně žádné špatné zkušenosti tohoto typu nemám, ani jsem nikde neměla pocit nebezpečí. Pro mě je Cuzco příjemné udržované město plné usměvavých lidí. 

- jap -

Další cestopisy z Bolívie a Peru:
Za tancem do Urubamby, aneb jak se Peruánci baví 
Isla del Sol – ostrov, kde se zrodilo slunce
Sacsayhuaman – duchovní centrum Inků
Pisac – menší brácha Machu Picchu
Salar de Uyuni – cesta až na kraj světa
Peruánská kuchyně – je libo morčecí stehýnko?
El Choro trek – kde žijí neviditelní koně
Maras, Moray a Salineras – opomíjený peruánský trojúhelník
Pohodu v Coroicu vystřídaly chvíle hrůzy na Cestě smrti
Do Chinchera za nákupy i gurmánskými zážitky

Článek byl zobrazen 19 069 krát.