Třpytivé jezero Titicaca

Třpytivé jezero Titicaca

Titicaca – již samotné jméno tohoto jezera situovaného v Centrálních Andách, na pomezí Peru a Bolívie, zaujme snad každého návštěvníka. Následně ohromí svou rozlohou, jde totiž o největší vysokohorské jezero a zároveň nejvýše položené splavné jezero na světě.

Titicaca se rozprostírá na náhorní plošině Altiplano v nadmořské výšce 3821 metrů. V roce 1978 byla celá oblast společně s jezerem vyhlášena za Národní přírodní rezervaci. Ta zde dnes ochraňuje nejen nádhernou přírodu, ale také početné druhy volně žijících zvířat. Své útočiště zde našlo na 60 druhů ptáků, 14 druhů ryb a 18 druhů obojživelníků. Rezervace dnes zaujímá plochu 8500 km čtverečních, což je asi 15x větší rozloha než jakou má Ženevské jezero ve Švýcarsku. Nejhlubší část jezera nazývaná Lago Mayor dosahuje hloubky až 284 metrů a teplota vody se nachází průměrně mezi 10 až 12°C. Jezero je 194 km dlouhé a v nejširším místě 65 km široké. Západní část jezera patří Peru a východní část Bolívii.

Autor: Pet_r

Jezero je tektonického původu a vzniklo na místě, kde se kdysi rozkládalo dnes už zaniklé jezero Ballivián. Jelikož v jeho okolí nejsou vhodné podmínky pro pěstování zemědělských plodin, živí se obyvatelé okolních vesnic hlavně pastevectvím a rybolovem. Oblast je místem, kde se indiáni kmene Kečua mísí s jižními kmeny Aymarů. Samotný název jezera pochází z jazyka Aymarů, je složen ze dvou slov a jejich pravděpodobný význam je „skály pum“. Podle legendy měla totiž skála, ze které sem sestoupil první Inka Manco Capac, tvar hlavy pumy. Také dnes můžete při troše fantazie na mapě zobrazující jezero rozpoznat ležící kočku.

Na jezeře se nachází mnoho velkých i menších ostrovů, na kterých jsou patrné pozůstatky incké kultury. Zajímavostí a velkou turistickou atrakcí se však staly především plovoucí ostrovy Uros, které postavili a doposud na nich také žijí indiáni stejnojmenného kmene. Na cca 40 ostrovech se navíc nacházejí podivné věžovité hrobky Chullpas pocházející z období incké říše. Jednotlivé ostrůvky byly vytvořeny z několika na sebe položených vrstev rákosu „tortora“. Ten roste všude v okolí jezera a zároveň se používá také k výrobě střech, stěn chýší i rybářských člunů.

V dnešní době místní indiáni žijí hlavně z turistického ruchu, není totiž dne, kdy by sem nezavítala nějaká výprava cestovní kanceláře. Návštěvy ostrovů se většinou omezují pouze na jeden hlavní ostrov jménem Huacavacani, kde si mohou návštěvníci kromě domorodých indiánů prohlédnout také plovoucí misionářskou školu církve Adventistů sedmého dne. Více než polovina indiánů jsou tak dnes křesťané, zbytek tvoří evangelíci. Život indiánů na ostrovech není nijak lehký, proto jich dnes už většina žije na pevnině a sem dojíždí, jen aby prodali své zboží turistům a vydělali nějaké to peso.

Autor: dachalan

Kromě těchto plovoucích ostrovů se na jezeře Titicaca nachází ještě ostrovy opravdové. Jde o ostrovy Amantani a Taquili, které leží asi 25 km od peruánského pobřeží. Nejsou sice tak turisticky vytížené jako ostrovy Uros, ale během posledních pěti let se zde cestovní ruch také značně rozrostl. Ostrovy obývají různá indiánská etnika – potomci původních ostrovanů. Většina obyvatel se živí pletením a tkaním výrobků z jemné vlny z alpak, které mají jedinečné a pestrobarevné vzory. Velký význam je na ostrovech kladen na pokrývky hlavy, podle nich totiž poznáte, zda je muž či žena v manželském svazku.

Pokud chcete na ostrovech strávit více než jeden den, můžete si zajistit ubytování přímo u domorodců. Takoví turisté jsou jednotlivým rodinám přidělováni rovnoměrně, podle systému tak, aby si každý Peruánec měl šanci trochu přivydělat. Místní lidé jsou velmi vstřícní, pohostinní a ochotní. Jediným problémem, který zde turisté mohou mít, je akorát jazyková bariéra, ostrované totiž nemluví španělsky, ale pouze kečuánsky a aymarsky.

Více navštěvován je ostrov Taquili, kde dnes žije kolem 1200 obyvatel rozdělených do šesti komunit. Najdeme zde dokonce pozůstatky původního indiánského kultu, a to ve formě památek, jako je například svatyně Pacha mama (Matka země) a Pacha tata (Otec země). Tento kult je v místních lidech dodnes živý, ale již ve velké míře smíchán s katolickými prvky. V roce 1580 byl totiž ostrov odkoupen Pedrem Gonzalesem de Taquile a indiáni tak byli vystaveni bezohledné katolické manipulaci. Od roku 1937 je však již ostrov opět majetkem místních obyvatel. Oproti ostrovům Uros se na Taquili nachází úrodná půda a lidé zde mohou pěstovat brambory, kukuřici, boby a chinovníky. Nejsou proto tak závislí na okolní pomoci a turistickém ruchu. Na veškeré turistické služby proto raději zapomeňte, na hlavním náměstí najdete pouze malý obchůdek a několik jídelen, kde máte možnost ochutnat některou z místních specialit, jako jsou ryby, brambůrky nebo medové koláče.

Amantani je dalším krásným ostrovem, který zdobí jezero Titicaca. Říká se, že jeho název je odvozen od španělského slova „amar“, což znamená „milovat“. Žije zde kolem 3000 obyvatel, jejichž zdrojem obživy je kromě zemědělství a rybolovu také košíkářství a tkalcovství. Stejně jako na Taquili, tak i zde je patrný dávný kult Matky a Otce země. Hlavní dominantou Amantani jsou tak dva nízké pahorky Pacha mama a Pacha tata. Právě na nich se v období kolem 20. února každoročně koná veliká slavnost s tradičním rituálem, tancem a rytmickou hudbou. Při tomto svátku oslavují místní obyvatelé své indiánské kořeny, na které jsou právem velmi hrdí.

Při návštěvě těchto ostrovů však musíte dávat dobrý pozor, abyste se se zapadajícím sluncem vrátili na správné místo. Jakmile se setmí, rozhostí se zde naprostá tma a vy budete jen stěží hledat cestu zpátky. Neexistuje zde totiž žádné osvětlení, proto by měla být baterka nebo svíčka nepostradatelnou součástí vaší výbavy. Strávit noc na místě, kam ještě nedorazila civilizace se všemi vymoženostmi moderního světa tak bude pro každého jedinečným a nezapomenutelným zážitkem.

Autor: Jana Přibylová

Článek byl zobrazen 14 332 krát.